Jméno: Scale
Druhé jméno: Vítr Věčnosti (někdy nazýván nesprávně Vládce větru)
Pohlaví: samec
Věk: 4 roky
Hodnost: Sigma
Schopnost: Léčitelství
Element: vzduch
Strana: Dobro
Povaha:
Pokud se Scala zeptáte, jak by se popsal, určitě by vám řekl, že je „neuvěřitelně nekonfliktní typ.“ Bude přitom mít na tváři ironický úsměv a v očích zvědavost nad odpovědí.
Ano, jednu z těchto lží si schovává pro speciální možnosti.
Scale, i když to sám o sobě ví, totiž trošku konfliktní je. Ne, že by stačilo slovíčko a hned by se pral, ale sám přímo sálá aurou jakéhosi rebela, vlčete, které vždycky bude proti většině a má svou vlastní hlavu. To by nebyl zas takový problém, kdyby Scale se svými názory nedělal přesně to, co umí nejlíp – říkat je nahlas. Je tvrdohlavý, téměř neovlivnitelný a okolí úžasně otevřený. Vždycky svůj názor řekne nahlas a vždycky si za ním stojí, a pokud si je jistý jeho správností, uhájí si ho. V jeho hlase zní vždycky lehká ironie, jako kdyby všechno považoval za vtip – a i z jeho tváře úsměv málokdy zmizí.
I přes tuto ohnivost a neskrývaný temperament se dá popsat jako milý a přátelský vlk, který oplývá vysokou inteligencí, jak emoční, tak logickou. I když tuto stránku většinou ukrývá, je doopravdy velmi chytrý a hádka s ním bývá pro mnoho vlků velkým oříškem. Je v něm neskonatelný počet energie, ale i přesto si dokáže svou hlavu zachovat chladnou jako led.
Často, a to většinou ve večerních a nočních hodinách, se může zdát, jako by mu někdo všechnu tu energii sebral. Ano, je náladový a tyto „nálady“ se projevují především tak, že je zticha. Obvykle rád mluví, ale v takovém to případě spíše mlčí a tahá své atletické tělo po zemi skoro unaveně. Pokud na něj promluvíte, odpovídá klidně a s onou ukrývanou inteligencí v hlase, která tam obyčejně není.
Jak už bylo řečeno, je otevřený. Ví, že informace mohou ublížit, ale nezdráhá se mluvit o sobě, ani o své minulosti. Vlastně se nezdráhá mluvit o ničem. S každým dokáže najít společné téma, rád naslouchá ostatním a sám dokáže vyprávět, či jen mluvit velmi poutavě. Většinou dává přednost konverzaci ve dvojicích, až trojicích, ale pokud je k tomu příležitost, nic mu nedělá problém. Ještě radši konverzuje s vlčicemi, se kterými si rozumí většinou mnohem lépe než s vlky, kterým naopak obyčejně spíš leze na nervy.
Je tajemný, ale ne svou minulostí a ranami. Spíše sám sebou. Když se někomu ukáže jinak než jako ironicky se usmívající magor, může dotyčný zjistit, že ačkoli na to chování i vypadá, pod tou maskou je spoustu dalších osobností, které dokážou být starostlivé, něžné, zlé, pomstychtivé, milující i věrné.
Je odvážný a hrdý, ale vypadá to, jako kdyby byl sám sobě ukradený. Položil by život i za vlka, kterého by vůbec neznal, pral by se za všechny, kteří to již nedokážou. Záleží mu úplně na každém, kdo by s ním byl nějak spojený, a pokud je v boji, dělá mu velké problémy léčit jen na jedné straně. V takovýchto větších válkách opět odmítá být v zadní linii a léčit zraněné – vždy chce bojovat po boku nejsilnějších, mezi prvními, a zpět jen dolétávat. Ví, že jeho údělem bylo bojovat, a nikdy, i kdyby kvůli tomu měl přijít o smečku, se boji nevyhne. Což bývá vlastně i důvod, proč se s jinými vlky tolikrát popral – pokud si někdo začne, bije se s vervou.
Scale ovládá element vzduchu, který je pro něj skoro vším. Zdá se, jako kdyby on sám byl vzdušným králem a vzduchem samotným. V bitvě je vichřicí sám a ona kolem něho panuje, když jde lesem, mimovolně odklání svou silou větve stromů a vždy kolem něho víří lehký vánek. Dotek větru je, jako kdyby se vás dotkl sám, a pokud se vás dotkne, je to jako dotek větru. Mnoho vlků to děsí, ale větrem on je a vítr je s ním.
Scale je obvyklé vlčí výšky, ale je hubenější a jeho postava připomíná špičkového atleta. Nohy jsem hubené a osvalené, stejně jako zbytek těla. Má kratší, jemnou srst, na ocase delší a hebkou. Jeho oči jsou pronikavě červené, a pokud se rozzuří, skoro se mu ztratí zornička. Scale má stavbou velmi zajímavá křídla – jsou úzká a dlouhá, nevhodná na plachtění, ale výborná na akrobacii a rychlý let. V samotném vzduchu se Scale pohybuje tak rychle, že z něj často zbývá spíše rozmazaná šmouha, a pokud se bojuje nad zemí, je už jen kvůli naprosté vládě na vzdušnými proudy nemožné ho porazit.
Příběh:
Výše v horách, tam, kde již nerostnou žádné stromy, se vypíná veliká planina. Po jejím povrchu je rozeseto spoustu větších kamenů. Celé dny tam prší, a jindy zase svítí slunce, po celou dobu bičuje tu obrovskou planinu vítr. Pokud se podíváte blíže, pod kameny ovšem uvidíte prohloubeniny. A v jedné z nich, v té největší, právě skuhrala tři malá vlčátka, tisknouc se ke své matce, pokoušejíc se schovat svá malá tělíčka před ustavičným deštěm. Jsou to tři samci – jeden bílý, druhý šedý a třetí černý, a všichni tři propalovali svou matku úžasně červenýma očima.
Vlčata byla pojmenována Edar, Scale a Varen. Jejich matka Aläena je pojmenovala podle trojice bratrů, kteří se objevovali v legendách oné smečky. Věřila, že jednou její synové jednou budou ještě více přínosní a že smečku, kterou se svým partnerem vedla už mnoho let, jakožto poslední vrh převezmou.
Všechna tři vlčata rostla rychle, neúnavně a osobitě. V péči těch nejlepších vychovatelů smečky se z nich stávali hbití lovci a odolná stvoření, čelící po celé dny proměnlivému počasí skal. První z nich, Edar, rostl ze všech nejvíce do krásy. Jeho bílá srst byla překrásná a jemná, a on sám byl milý a laskavý, přestože dokázal být tvrdý a vytrvalý. Málokdo odolal jeho měkkému úsměvu a sladkému hlasu, a jeho rodilá schopnost vést ostatní se projevovala stále častěji. Byl jemným opakem svého nejmladšího bratra, černého jak uhel s ostrými rysy a agresivním pohledem. I když nejmladší, byl Varen ze všech tří největší a nejsilnější. Jako vlci milovali Edara, tak se báli Varena a utíkali před ním jak před nemocí. A Scale? Šedý vlk byl pro všechny trochu urážkou. Měl šarm a kouzlo Edara, ale i jízlivost a chlad Varena, ale nebyl ani jako jeden, ani jako druhý.
Tři je liché číslo, a vždy někdo přebývá. A tentokráte to byl Scale, který si to moc dobře uvědomoval. Už tehdy, když byl skoro ještě vlče, uměl mistrně ovládat vše, co mu bylo dáno. Vysloužil si své jméno, Vládce větru. Už v té době miloval svůj živel. Byl přesně jako on – přelétavý, nestálý a nevypočitatelný. V jejich smečce byl vítr všude. A kde byl vítr, tam byl Scale. Byl to jeho nevětší dar a zároveň prokletí. Vlci ho neměli rádi, už jen kvůli té neustálé přítomnosti, ať ve větru, nebo samotné. Sám si přesně nevzpomíná, jak ke svému živlu přišel, ale pravděpodobně ho ovládal odmalička, stejně jako jeho bratři blesky a oheň. Postupně rostl a jeho síla s ním, tak neuvěřitelně rychle.
Bylo to dva a půl roku po narození tří bratrů, kdy se měl jeho dosud víceméně spokojený život obrátit do úplně jiných kolejí. Za tu dobu se stal tím, čím nyní je – upřímným, jízlivým a zároveň šarmantním mladým vlkem, ke kterému se vlci chovali jako ke hrozbě, a vlčice chladně, ale přesto s rozpačitostí. Poslední Alfa, otec trojice, se těžce zranil a zemřel při lovu. Bylo potřeba dosadit na jeho místo patřičné následovníky, dvě další Alfy. Pouze dvě.
Nebudu vám povídat nic o rozzlobených bratřích, kteří se hádali o každé slovo, jen aby se zmocnily nejvyšší hodnosti, nic o napjatých debatách nebo rvačkách.
Alfami byli zvoleni Edar a Varen. Jednohlasně. A Scale? Ten to čekal. Nevěděl, co to pro něj bude znamenat, ale jeho jediná potřeba byla v té situaci nedělat problémy. Chtěl poklidně dožít svůj život, kde o jeho schopnostech nebude nikdo nic vědět, chtěl zůstat ve svém domově a být hloupě šťastný.
Jeho nově jmenované Alfy na to měly ale jiný názor.
Byla skoro noc, když za ním přišli. Byl to už skoro týden od jejich nástupu, a vše bylo víceméně klidné. Přišli spolu, bok po boku, černá a bílá, červená pera a rudé oči. Scale od nich nečekal nic surového. Přeci jen, byli to jeho bratři. Pak promluvil Edar, jízlivě a nepřátelsky, a v tu chvíli došlo Scalovi, že to zdaleka nebude dobré. Edar mluvil sice chladně, ale zřetelně a pochopitelně. Řekl mu, že normálně by ho bratrství chránilo, ale teď je proti němu. Že představuje hrozbu pro jejich budoucí rod. A že to si nemohou dovolit. Vrhli se na něj oba, odstíny černé a bílé se smíchaly v jednu masu, masu červených křídel a rudých očí. Scale se bránil, ale bylo spousty věcí, které nečekal. I když by možná dokázal mít navrch, byl přemožen a málem zabit, od čehož jeho bratrům zabránil pouze neuvěřitelně rychlý vítr, hurikán, který byl seslán jen pro ně. Chaotická masa větru odháněla dva bratry a Scale vrčel, ale couval. Couval dál a dál, až se dostal z dohledu. Běžel pryč.
Ta bouře se nad planinou držela ještě hezkých pár dní, dost na to, aby vnesla celou svou melancholii do běhu smečky. Ale to už bylo Scalovi jedno. Byl dávno pryč, nesl se vzduchem a netušil, co s ním bude.
Rok a půl se tahal divočinou, objevoval nová místa, nové zvyky a nové schopnosti. Našel umění léčitelství, o kterém neměl ani potuchy – naučil se ho používat lépe než kdy jindy. Nakonec došel sem – na místo, o kterém doufá, že by mohlo být pro někoho jako on vhodné. Kdo ví, jestli to bude pravda.